zahlavi.GIF

Global Politics

TÝDEN.CZ

18. 10. 2017
Rubrika: Antifašismus

Židé, ilumináti a arciďábel Bush

Autor: Michael Fiala

12.07.2009 00:44

Masmédia nás masírují povrchními a překroucenými informacemi. Vše je propaganda, kterou mají pod palcem bohatí a mocní. Za všechno mohou Židé a svobodní zednáři napojení na nadnárodní korporace... To je vcelku moderní a nemálo rozšířený názor mezi řadou lidí, od bláznivých konspirologů po některé (často levicové) intelektuály.

V tomto směru v poslední době překvapil například Klausův rádce, bývalý prezidentův tiskový mluvčí a bývalý novinář, Petr Hájek. Tento „Klausův pudlík“, který poslušně kopíruje, prezentuje a hájí každý prezidentův názor či myšlenku, vydal nedávno svojí novou knihu s názvem Smrt ve středu. O té už bylo napsáno dost, ale je dobré se u ní zastavit k lepší ilustraci tohoto zvláštního druhu lidí, kteří vidí ve všem spiknutí či přímo nahlížejí skutečnou pravdu, která ostatním zůstavá skrytá. U Hájka se možná není čemu divit, vždyť kryje záda prezidentovi, který brojí proti špatným většinovým názorům ať už na poli evropské integrace či globálních klimatických změn, a který se neváhal nepřímo přirovnat k Janu Husovi. Hájek samozřejmě loajálně až patolízalsky přikyvuje (smutnější variantou bude, že to vše myslí opravdu vážně) a jde ještě dále. 

Hájek se například nezdráhá označit exprezidenta Václava Havla za neomarxistu. To je taktéž módním rysem: označte někoho za nacistu, marxistu, komunistu či přímo Hitlera, a dodáte svým slovům správný šmrnc. To však nechme bez komentáře a pokračujme dál. Podle Hájka jsou média - klasicky - zkorumpované a nemluví pravdu. Věda se také mýlí, protože on „ze žádné opice nepochází“ a evoluční teorie je chybná. Buďme i tady korektní a přiznejme dvojí možný výklad stvoření, tedy vědecký i náboženský. Kde si však Hájek bere tu nejostřejší munici je mezinárodní politika, kde se přiklání na stranu těch nejdivočejších teorií. Newyorská dvojčata a jejich pád nemá na svědomí Usama bin Ládin (pravděpodobně smyšlená postava) nebo teroristé, nýbrž americká administrativa. Tento názor není bohužel zas tak neobvyklý, ale zarážející je Hájkova argumentace. Podle něho by byl totiž islamistický úder naprosto „iracionální“. Je skutečně zajímavé přidávat adjektivum racionální k jakémukoliv islámskému teroristickému hnutí, které je založeno na náboženství, tj. na víře, věci v podstatě iracionální (filosofové hájící skloubení víry a rozumu nyní prominou). Veškerý náboženský fundamentalismus a poblouznění, které je rozdmýcháváno fanatismem (nebo v některých případech například drogami, transem a jinými mystickými prostředky) a které vede k sebevražedným útokům, nemůže být racionální. Proto už Hájkova úvodní premisa notně pokulhává. 

Nechme však Hájka Hájkem, jsou tu totiž i celosvětově známí a vlivní lidé, kteří hájí „nonkorformní“ názory. Teď však není řeč o lovcích „ufounů“ alá Däniken, ale o intelektuálech vyjadřujících se k mezinárodním vztahům a globální politice. Mezi ty patří bezesporu Noam Chomsky (viz foto), uznávaný lingvista a politický komentátor. Údajně patří mezi nejvlivnější intelektuály 20. století a nejcitovanější autory v oblasti společenských věd (podle některých zdrojů drží dokonce první příčku). Chomsky se proslavil jakožto neúnavný hlasatel nepříjemných pravd a bojovník proti vládě Spojených států. U nás vyšla řada jeho knih, mezi nejznámějšími jmenujme Hegemonie nebo přežití (Mladá Fronta, 2006) nebo nejnovější dílo Intervence (Knižní klub, 2008). Tento chlapík je v Evropě vcelku hojně vydáván, ale doma v USA tolik prostoru nedostává, v konzerativním tisku vůbec. Jeho články vycházejí zejména v provinčních plátcích, což mu však nebrání v tom, aby dále brojil proti zlým státům, mezi které řadí na prvním místě USA a Izrael, ačkoli je sám židovského původu. Oblíbeným terčem je pak Velká Británie, Kolumbie či třeba Turecko.

Hájí Chomsky snad také hájkovské pomatenosti? Ne úplně, snaží se ukazovat druhou stranu mince a často opravdu dokáže rozpoznat věci, které média zamlčují a která jsou demokratickým vládám Západu nesmírně nepříjemná. V tomto ohledu mu patří velký respekt a uznání. Bohužel se však uchyluje k metodám, které tak dobře známe třeba u režiséra Michaela Moorea (zejména pak film Fahrenheit 9/11), tedy manipulace často hraničící se lží. V boji proti černobílému vidění světa Chomsky využívá úplně stejný manichejský pohled, ale z druhé strany. Stejně jako u Moorea jsou jiní lidé schopni najít desítky a desítky případů, kdy autor danou skutečnost překroutil a upravil k obrazu svému. Některé případy jsou pouze věcí názoru, i když rozumný člověk si musí klepat na čelo. Jde například o případy, kdy Chomsky vyzdvihuje brazilskou demokracii nad americkou, neboť tam vyhrál dělnický prezident Lula, což je údajně spravedlivejší. Venezuela je vzorovou demokracií, největší špatnosti páchají USA a Izrael, zatímco Čína, Kuba nebo Rusko jsou mírumilovné státy. Chce to opravdu násilně zavřít obě oči, aby někdo vznesl takové teze, ale budiž. Chomsky si asi dobře uvědomuje, že své protivládní filipiky by ani v jednom z velebených států nemohl tak svobodně šířit jako právě v USA. Horší je to s věštěním budoucnosti a některými známými fakty. V roce 2002 strašil Chomsky tím, že bezprostřední ztráty na životech po úderu na Irák se budou pohybovat kolem 650 000 lidí. V roce 2005 zase Chomsky označil fiskální krizi v USA za masivní propagandu vedenou vládou. Dnes člověk kroutí nevěřícně hlavou. 

Exprezident George Walker Bush je pak Chomskym nemilosrdně pranýřován jako zločinec a následovník zločince jiného, Ronalda Reagana (Nutno říct, že Bush st., Clinton a jiní prezidenti USA jsou stejnými služebníky zlovolné moci). Jeho válka v Afghánistánu je neospravedlnitelná stejně jako válka v Iráku, která měla pouze za cíl ovládnout nerostné bohatství tohoto regionu, neboť nezávislost „šíítského půlměsíce“ (Irák, Írán, Saudská Arábie) stojícím na jednom z nejbohatších ropných nalezišť na světě by byl obrovskou překážkou pro americké zájmy. Je třeba jenom dodat, že Saudská Arábie je dlouhodobě americkým spojencem a navíc patří mezi státy s wahábbistickým vyznáním, což je radikální odnož sunnitské větve islámu, nikoli šíítské jak uvádí několikrát Chomsky. Pokud pak Chomsky tvrdí, že násilí v izraelsko-palestinském konfliktu je vlastně vyvolávané pouze izraelskou stranou, které kryjí záda USA a která nestojí o dohodu, tak se nejedná o nic jiného než o vykonstruovanou lež. 

Jakmile však kategorii „odlišný názor“ vystřídá kategorie „lež“, jedná se o velký problém. Známá historička Deborah Lipstadtová poukazuje na smutný příklad toho, kdy se zaslepený Noam Chomsky dokáže zastat popíračů holocaustu. Napsal totiž nekritickou předmluvu ke knize „historika“ Faurissona, který „nevěří v existenci smrtících plynových komor, neboť žádná z obětí nepodala očité svědectví o vlastním plynování“. Existuje absurdnější argument? Lipstadtová v takových případech radí naprostou ignoraci a nediskuzi s těmito lidmi, neboť debatou s nimi pouze zrovnoprávňujete obě pravdy (přičemž jedna je očividná lež). A skutečně, dejte prostor takovým lidem, kteří se honosí i vysokoškolskými tituly, a jiní lidé jim začnou naslouchat. A hranice mezi šaškem a nebezpečným jedincem je křehká. Nechci Noama Chomského nebo Hájka přiřazovat k takovým extrémistům, avšak jejich některé šílené názory mohou sloužit jako studnice a myšlenkový zdroj zločinných ideologií, například neonacismu. Jen si zkuste provnat ultralevicové teze Chomského s některými bláboly na neonacistických stránkách odpor.org a najdete ošklivé paralely. K takovým postojům nacistů se zase vyjadřuje odborník na politický extrémismus Jan Charvát, který taky odrazuje od diskuze s těmito lidmi, neboť poté se vaše argumentace redukuje na pouhé „vyvracení lží“. 

 Přirovnání Chomského k neonacistům je jistě v mnohém přehnané, vždyť jde o miláčka levicových a anarchistických intelektuálů (Hájek je zase konzervativec). Pouze poukazuje na nepříjemnou spřízněnost „nepopulárních“ názorů - jak by řekl vůdce DS Tomáš Vandas -, konspiračních teorií, ultralevicových a ultrapravicových názorů, které se stýkají ve stejné názorové oblasti, pokud si představíme politické spektrum nikoli jako přímku, ale jako kruh.

Co z toho všeho plyne? Hájka a Chomského číst, na Moorea se dívat (s ultrakritickými brýlemi a silným žaludkem), u Dänikena se nechat pobavit či pohlcovat tajemstvími, avšak s neonacisty a komunisty se nebavit…

 

Zdroje: idnes.cz, Týden, Respekt, Deborah Lipstadtová: Popírání Holocaustu, Noam Chomsky: Moc a Teror, Noam Chomsky: Hegemonie nebo přežití, Noam Chomsky: Intervence… aj.

Obrázek: mfpic.org

 



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  5.87

Diskuze

Michael Fiala

Blog nejen o globální politice a mezinárodním dění...
b13 22.jpg
Oblíbenost autora: 7.38

O autorovi

Student politologie a mezinárodních vztahů na FSV UK a historie na FF UK.

Kalendář

<<   říjen 2017

PoÚtStČtSoNe
      1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
3031     

zapati.JPG