zahlavi.GIF

Global Politics

TÝDEN.CZ

18. 10. 2017
Rubrika: Evropský deníček

Nacionalismus po evropsku

Autor: Michael Fiala

16.06.2009 21:59

Kdo se zajímá o politiku, tak přibližné volební výsledky voleb do Evropského parlamentu zná, a to i v řadě dalších evropských zemí. Pohled se ale často upírá směrem na klasickou osu pravice – levice a sleduje se, zdali se státy zabarví spíše modře nebo červeně, což jsou klasické barvy těchto dvou pólů (v USA je tomu paradoxně naopak, pravicovější republikáni jsou červení a demokraté modří). Známé je také to, že celoevropsky zvítězila pravice a platforma Evropská lidová strana – Evropští demokraté si udržela vítězné postavení (264 poslanců, předtím 288). Druzí socialisté mají „pouhých“ 161 poslanců (předtím 217) z celkových 736. Je třeba říct, že údaje o příslušnosti k dané frakci se značně liší, poslanci se mohou různě připojovat či odcházet. Já bych se ale chtěl blíže podívat na ty státy respektive jejich voliče, kteří vyslali do Evropy nacionalistické poslance, kteří se hlásí nejčastěji k ultrapravici (není to vždy pravidlem).

Nacionalismus je ožehavý pojem a dá se říci, že se s ním ohánějí prakticky všechny strany v předvolební kampani nehledě na ideologii, kterou zastávají. Národními zájmy (prakticky nedefinovaný pojem) se ohánějí všichni, aby sbírali voličské hlasy vlasteneckých voličů. Tímto de facto absurdním programem se zaštítí klidně i „internacionalističtí“ komunisté. Tento nacionalismus je sice přihloupý a zaostalý, ale zůstává víceméně neškodným doplňkem prázdných frází. Jsou tu však strany, které na nacionalismu staví celou svojí existenci a program. A zde nastává problém, protože silný nacionalismus s sebou přináší xenofobii a ta je zase předstupňem rasismu. A v takové chvíli na dveře klepou myšlenky, které snesou označení „neonacistické“. A někdy jsou skutečně vpuštěny dovnitř. 

V České republice se naštěstí ultrapravicové (opět ne zcela přesný termín) překvapení nekonalo. Dělnická strana sice bohužel dosáhla na jedno procento, ale 25 368 hlasů je celkem málo. Národní strana v čele s politoložkou (sic!) Edelmannovou získala žalostných 0,26 % (6 263 hlasů). Ale aby to nevypadalo, že si ČR libuje v liberální demokracii, tak ohodnotila ultralevicovou KSČM výsledkem 14,18 %. Ale o tom jindy. Na výrazně nacionalistickou notu si totiž zahráli v nedalekém Maďarsku. Ultranacionalistická strana Jobbik, která by nejraději přepisovala dějiny a revidovala trianonskou smlouvu z roku 1920, která připravila Maďarsko o 72 % území, získala necelých 15 % hlasů (3 poslanci), což z ní dělá třetí nejsilnější stranu v Maďarsku. Pouze těsně ji předběhli vládní socialisté, kteří se mohli z velké dálky dívat na to, jak je válcuje opoziční FIDESZ – KDNP se ziskem přes 56 %. I tato strana s oporou na venkově výrazně akcentuje „maďarskou kartu“ a zastává se Maďarů zejména v Horních Uhrách (Slovensko), Vojvodině (Srbsko), ale i Maďarů rumunských v Sedmihradsku nebo ukrajinských v Zakarpatské Rusi. Když tedy připočteme k 3 poslancům za stranu Jobbik i „orbánovce“1, kteří získali 14 křesel, tak nám vyjde celkem 17 poslanců z celkových 22, kteří v Maďarsku budou silně hájit maďarskou krev.2 Na to se s nelibostí musejí koukat v sousedním Slovensku, kde vlastenectvím a lidovostí srší i vítězný Ficův SMER, ale nacionalistickou stranou číslo jedna zůstává Slotova Slovenská národní strana. SNS však pouze těsně překročila 5 % a získala jednoho poslance. Výrazně více měli slovenští Maďaři sdružující se ve Straně maďarské koalice se ziskem přes 11%, což znamená 2 poslance. Abychom uzavřeli státy Visegrádské čtyřky, zbývá zmínit Polsko. I zde opět výrazně excelovala pravice, která, pokud nepočítáme lidovce, získala 40 křesel z 50. Zde se dá za nacionalistickou stranu do jisté míry označit Kaczynského Právo a Spravedlnost (27 %, 15 poslanců).

Kromě Maďarska bodovali výrazně nacionalisté i ve Velké Británii. Vládní labouristé dostávali na frak, zatímco slavili v táboře UKIP (Nezávislí), kteří získali 16 % a dostali se na druhou příčku za konzervativce (!), čímž si zajistili 13 křesel. UKIP není známa pouze poněkud bláznivou image, odmítáním EU, chválením všeho britského, ale i silnou xenofobií. Ještě xenofobnější - a v tomto případě i velmi nebezpečnou - je Britská národní strana (BNP) napojená i na nacistické teroristické organizace typu Blood and Honour a Combat 18, která si ukrojila neuvěřitelných 6 % a do EP vysílá 2 poslance. V jejím čele stojí neblaze proslulý Nick Griffin, který nemá daleko k popírání holocaustu, a mezi členy patří například Nick Eriksen, který hájí bití žen a znásilnění považuje nikoli za zločin, ale za normální sex, který ženy stejně chtějí. Však si tuto stranu na společné oslavy pozvala loni v říjnu česká Národní strana (viz výše).3 Své voliče si získali i regionální nacionalistické strany. Ve Skotsku jako obvykle bodovala levicová Skotská národní strana (SNP) a získala 2 křesla, byť celostátně měla pouhé 2 %. K dobru ji lze připočíst, že o odtržení usiluje demokratickou cestou. Ve Walesu si křeslo připsala i Plaid Cymru (0,78 %), která se snaží udržet velšskou tradici živou. A nakonec bodovaly i některé severoirské strany, které jsou vytvářeny tradičně podle národnostně-náboženského klíče. Jedno křeslo má tedy katolický Sinn Féin (0,65 %), umírněná unionistická UUP (0,43 %) a radikálnější DUP (0, 46 %).4  

 Z velkých států ostrouhali nacionalisté v Německu. Ve Francii získala Národní fronta Jean-Marie Le Pena 6 % a také 3 křesla z celkových 72. V Itálli vybojovala prazvláštně autonomistická Liga Severu 9 křesel při zisku 10 %. Jednoho poslance bude mít také Jihotyrolská strana (SVP). Ve Španělsku si 2 křesla (zisk 5 %) připsala koalice s názvem Coalición por Europa, která jednorázově sdružila regionální strany z Andalusie, Valencie, Baskicka, Katalánska, Baleárských a Kanárských ostrovů. Tentokrát kandidovala bez Galicijců. Jednoho poslance má také UpyD (necelé 3 %), což je strana hájící baskické zájmy.

Tradičně silné postavení nacionalistů je v Rakousku, kde si dva poslance připsali Svobodní (FPÖ) se ziskem téměř 13 %. Překvapivě naprázdno vyšla téměř totožně zaměřená a v parlamentu zastoupená strana BZÖ zesnulého Jörga Haidera, která získala pouhých 4,58 %. Na vině jsou možná zmatky a nestabilita uvnitř strany, která má v současnosti již třetího předsedu od smrti Haidera. Mezi dalšími zeměmi je třeba zmínit Bulharsko, kde získává na oblibě strana s názvem ATAKA (Národní sjednocení útok), což je opět vyloženě extrémistická strana, která získala neuvěřitelných 12 % a 2 poslance. V sousedním Rumunsku zase existuje ultranacionalistická PRM (Velké Rumunsko), která dostala od voličů 8,65 % hlasů, což znamená dokonce 3 poslance.

Na severu nacionalisté sbírali body v Dánsku - Dansk Folkeparti získala necelých 15 % a 2 křesla. Ve Švédsku největší extrémisté Švédští demokraté (Sverigedemokraterna) nedosáhli na 4% hranici a vyšly na prázdno. Ve Finsku stojí za zmínku úspěch nacionalistické koalice KD-PS, tj. spojení Křesťanských demokratů s Pravými Finy (Perussuomalaiset), kteří získali 2 křesla (14 %). 

Z malých zemí jmenujme Lotyšsko, kde na druhém místě skončila strana hájící ruskou menšinu Saskaņas Centrs a s téměř 20% jde do EP s dvěma poslanci. V Litvě zase uspěla strana hájící Poláky (nutno dodat že centristická), tzv. Polská volební akce v Litvě (LLRA-AWPL). Má 1 křeslo poté, co získala přes 8 procent hlasů. Za litevsky nacionalistickou se dá označit populistická strana Řád a spravedlnost (TT), kterou vede odvolaný prezident republiky Rolandas Paksas. V Irsku dostala Sinn Féin celých 11,24 %, ale kvůli volebnímu systému nemá ani jednoho zástupce. V Řecku zase existuje Lidové ortodoxní shromáždění (LA.O.S.), což je řecká konzervativní nacionalistická strana, která například vstřebala silně vlasteneckou Helénskou frontu. Ani tato strana nepřišla zkrátka, zisk sedmi procent jí přinesl 2 křesla. 

Stejně jako v Německu, Švédsku či ČR, tak i v Estonsku, Portugalsku, Lucembursku, Slovinsku, Maltě či Kypru (zde je situace národnostně velmi složitá) žádná vyloženě xenofobní relevantní (v EP zastoupená) politická strana při bližším zkoumání zatím neexistuje. Zvláštní státy pak v tomto ohledu tvoří federace Belgie a Nizozemska. Belgie je rozdělena na 3 regiony (Vlámský, Valonský, Brusel) a 4 jazykové oblasti (Vlámská, Francouzská, Německá a bilinguální Brusel), což se nesmírně odráží v politickém systému celého státu. Zdejší strany jsou vytvářeny z velké části podle tohoto klíče. Některé strany hlásící se k určité skupině zůstávají přesto centristické či liberální, některé však hlásají separatismus. Vlaams Belang je jednou z nich – jde totiž o pokračovatele velice kontroverzního Vlámského bloku. Tato strana je silně antiimigračně zaměřená a žádá samostatnost Flander. Proto je bojkotována ostatními stranami. Ve volbách do EP získala kolem 10 % a 2 poslance. Umírněnější nacionalistickou flanderskou stranu pak představuje Lijst Dedecker (LDD), která se svými necelými 5 % dosáhla na jedno křeslo. Valonská Národní fronta naprosto propadla. Nizozemsko je zase klasickým případem pro politology, jedná se totiž o vynikající příklad konsociační demokracie5, která však v posledních letech mírně ustupuje. Zde výrazný úspěch slavila PVV provokatéra Geerta Wilderse, což plnilo stránky mnoha novin po celém světě. 17%, 2. místo a 4 poslanci, to snad nečekal ani sám Wilders. Jeho „polovítězství“ je důkazem pomalu rozpadajícího se multikulturního uspořádání 16-milionového Nizozemska, které stále nezapomnělo na zastřeleného Pima Fortuyna.

Je čeho se bát? Přes relativní sílu (ultra)nacionalistických stran v Evropě je zatím zbytečné bít na poplach, ale mít se na pozoru je určitě třeba. Nizozemsko, Maďarsko či Velká Británie ukazují, že nacionalismus se umí probojovat velmi vysoko. Obzvlášť v době hospodářské krize. Jen pro připomenutí, slaboučká Hitlerova NSDAP dostala v Německu v roce 1924 3 % hlasů, v roce 1928 (!) už pouze 2,6 % a byla na sestupu. Pak přišla velká hospodářská krize a v roce 1930 zpeněžila NSDAP svůj program za zisk 18,3 % hlasů. V roce 1932 už to bylo přes 37 respektive 33 %. Tajemné a skryté sobecké a nenávistné pudy se v člověku derou na povrch ve vypjatých situacích a demokracie by si na ně měla dát pozor.

Na tento krátký statistický souhrn je však třeba nazírat obezřetně. Mezi zmíněnými stranami je velký rozdíl. Dají se rozdělit přibližně do tří skupin. První z nich tvoří strany typu Plaid Cymru, které jsou v podstatě naprosto neškodné, pouze dbají na zachování určité tradice, která by se neměla utopit v moři tradice jiné. Druhou skupinu tvoří silně nacionalistické strany, které populisticky útočí na již zmíněné pudy (skotská SNP, britská UKIP, slovenská SNS). A nakonec třetí skupinu tvoří ultranacionalistické strany, které mají naprosto zřejmé napojení na fašistickou a nacistickou scénu a které jsou otevřené rasistické. Mezi tyto strany patří bezesporu maďarský Jobbik, britská BNP nebo česká Dělnická strana pokud máme sáhnout po nejbližším příkladu. A ty je třeba nějak eliminovat. Demokracie má jednu velkou slabinu – za svobodou slova a lidskými právy se schovávají zejména ti, kteří je chtějí porušovat (to platí i o ultralevici). Demokracie proto nesmí být vnímána jako něco, co nemá své obranné mechanismy. Nebo časem dopadneme jako meziválečné Německo. Slova nacionalismus a nacismus dělí pouze 4 písmenka.

 

Poznámky:
1) Viktor Orbán, předseda FIDESZ
2) Když připočteme ještě jednoho poslance, kterého získalo Maďarské demokratické fórum, tak pravice v Maďarsku slaví poměrem 18:4
3) Jinak českou paralelu můžeme hledat i u Jiřího Paroubka, Nick Griffin také dostává svojí pravidelnou dávku vajec.
4) UUP = Ulster Unionist Party, DUP = Democratic Unionist Party
5) Demokracie založená na širokém konsenzu nábožensky a národnostně diferenciované společnosti

 

Zdroje: tyden.cz, volby.cz, elections2009-results.eu, en.wikipedia.org, bbc.co.uk, telegraph.co.uk, antifa.cz, ihned.cz… ad.

Obrázek: ap.mk 



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  7.33

Diskuze

Michael Fiala

Blog nejen o globální politice a mezinárodním dění...
b13 22.jpg
Oblíbenost autora: 7.38

O autorovi

Student politologie a mezinárodních vztahů na FSV UK a historie na FF UK.

Kalendář

<<   říjen 2017

PoÚtStČtSoNe
      1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
3031     

zapati.JPG