zahlavi.GIF

Global Politics

TÝDEN.CZ

16. 12. 2017
Rubrika: O politice

Obamánie

Autor: Michael Fiala

11.04.2009 13:54

Pátého dubna pronesl nový americký prezident v Praze svůj "zásadní projev". Autor tohoto článku si takovou příležitost také nenechal ujít. Americký prezident tu není na návštěvě každý den a když už tu je, neznamená to, že hned něco sdělí lačné veřejnosti. Například George Walker Bush měl při své poslední návštěvě ČR projev pouze před VIP hosty. Kdo však zavítal v onu neděli na Hradčany a přežil obrovskou tlačenici (v jednu chvíli už policie nekompromisně zavřela přístup na náměstí, protože bylo přeplněné, a nechala další davy stát za zátarasy), musel být nadšený. Ačkoli byla na náměstí velká část cizinců, dá se říct, že tolik v USA patrná "obamánie" se přelila přímo do středu Evropy.

Barack Obama je skvělý řečník a umí strhnout davy. To dokázal při volební kampani, při své první velké tiskové konferenci v březnu (kterou uspořádal už v polovině svého období hájení!), ale i ve zmíněné Praze. Je to velmi charismatická osobnost s širokým úsměvem, která nabízí cestu dialogu. Jeho zvolení bylo bezpochyby historickou událostí v dějinách USA a znamená definitivní tečku za rasovou segregací, která je tmavou skvrnou na americké demokracii 20. století. Nelze se proto příliš divit, že nadšení z Obamy je obrovské. Obamův průměrný approval rating (tedy něco jako oblíbenost) se v USA podle instituce Gallup pohybuje okolo 60-65%, což jsou velmi vysoká čísla. Ale je Obama vskutku takovou nedotknutelnou hvězdou a spasitelem světa? Chtěl bych se podívat trochu blíže na některé mýty, které se omotaly kolem fenoménu jménem Barack Obama.

Jak bylo řečeno, Obamova oblíbenost je zatím vysoká a člověk by mohl usuzovat, že po delší době konečně někdo dokázal sjednotit obyvatele Spojených států a nastolil cestu konsenzu. Pokud se ale podíváme na průzkumy oblíbenosti hlouběji, tak zjistíme, že k žádnému sjednocení nedochází. Zatímco Obamu schvaluje neuvěřitelných 80-90% demokratických voličů, na straně republikánských respondentů se tyto čísla pohybují kolem 25% až 35%, přičemž mají mírně klesající tendenci. Přitom ještě na začátku roku schvalovalo Obamu v úřadě přes 40% republikánů.

Nový americký prezident nejen díky svým prohlášením o změně byl postaven do role jakéhosi Antibushe, někoho, kdo bude úplně jiný než jeho předchůdce. To je asi největší mýtus a omyl v nadějích vkládaných do Obamy. Ačkoli je americký politický systém silně bipartistický (existují pouze dvě relevantní strany) a Obama je někdy hanlivě označován za "socialistu" (na poměry USA je to celkem dost hanlivé označení), nemůže nijak výrazněji strhnout kormidlo lodě americké politiky. Politolog Pavel Barša mluví o třech typech americké zahraniční politiky, o tzv. "třech i", které mohou být ale různě nakombinované: imperialismus, izolacionismus a internacionalismus. Je pravděpodobné, že dojde k určitému posunu od bushovského imperialismu k internacionalismu, ale obhajoba amerických zájmů jakožto priorita číslo jedna zůstane. I když sám jestřáb Bush otevřeně mluvil o vzniku palestinského státu, zůstane americká zahraniční politika proizraelská. V Mexiku se bude snažit podporovat pravicového prezidenta Calderóna ve velmi tvrdém boji s narkomafiány. I když Obama podnikl jisté vstřícné kroky vůči Íránu, zůstanou USA v této otázce nekompromisní, stejně jako vůči KLDR nebo v boji s Talibanem. To samé platí o Rusku, kdy Medvěděv s Obamou na summitu G-20 nešetřili úsměvy, ale realita tak růžová není. Přes veškeré problémy spojené s hospodářskou krizí zůstávají USA světovým hegemonem, podle čehož se budou náležitě chovat.

George Bush mladší byl mnohdy terčem posměchu za své výroky a přeřeky, pro což dokonce vznikl samostatný název "bushismus". Svěží Obama měl být i v tomto ohledu jiný. Nicméně za svojí krátkou dobu v úřadě stihl už minimálně dvě faux pas, se kterými nový prezident kráčí ve šlépějích toho starého. Na začátku roku se chlubil tím, jak navštívil všech 57(!!) států USA, přičemž ještě jeden mu chybí. Inu, to se může stát každému. Druhý trapas je ale ještě více nehodný amerického prezidenta. Jedná se o známou otázku, kterou Obama nedávno položil, když se ptal, jak se slovo "chytráctví" řekne rakušansky.

Avšak Barack Obama prolomil jedno velké tabu. Stal se prvním černošským prezidentem v zemi, kde ještě v 70. letech nebylo postavení potomků Afričanů rovnoprávné. Tradiční neformální požadavek na vůdce USA, tedy aby byli tzv. WASP (white anglo-saxon protestant = bílý anglosaský protestant) bylo již porušeno několikrát v minulosti. Např. JFK byl katolík, D. Eisenhower měl německé kořeny, T. Roosevelt holandské, atd. Ale slovíčko "white" vždy zůstalo. Nyní se seznam zdánlivě nepřijatelných prezidentů smrskl na ženy či homosexuály. V tomto ohledu je vítězství Baracka Obamy velmi sympatické a překonává rasové předsudky. Sám Obama se již několikrát vyjádřil v tom smyslu, že na barvě kůže nezáleží, že on se bude soustředit na svoji práci. Potud se zdá být vše taky správné. Nicméně je neustále podivuhodné, že o Obamovi se mluví výhradně jakožto o "černochovi", byť černošského měl pouze otce, Keňana Baracka Husseina Obamu. Matka byla "bílá" Američanka. Tento jev je v době politické hyperkorektnosti udivující.

Vraťme se nyní k projevu z páteho dubna, ale i daleko před něj. Skvělé rétorické schopnosti Obamy nejsou všechno. Skrze ně si vybudovali slávu a hlavně moc i nejrůznější diktátoři včetně Hitlera nebo Mussoliniho. V demokratikém světě ale řeč státníka nese (i) jiné poselství než štvaní, nenávist a výzvu k boji. Obama se v tomto světle může jevit buď jako vizionář, naivní utopista nebo jen prázdná bublina. Jeho slova se dobře poslouchají, obecně se s nimi dá souhlasit, ale přinášejí něco konkrétního? V jeho případě nejde tolik o populimus jako ho známe my středoevropané. Změna, "yes we can", svět bez jaderných zbraní... a tak dále, to všechno je hezké a sympatické. Ale někdy se ony slova musí střetnout s tvrdou realitou. Václav Havel varoval Obamu před tím, jak do něj vkládají všichni své naděje a až poté, co zjistí, že svět se nemění, obrátí svůj hněv proti němu samotnému. Avšak Obama svoji image "supermana" pouze posiluje, někdy nevědomě (osobní charisma), někdy zcela vědomě svými prohlášeními. Jeden příklad za všechny - na oné tiskové konferenci z 24. března se zeptal novinář z CBS Chip Reid amerického prezidenta na to, zdali jeho prohlášení o tom, že nechce zatěžovat svými činy budoucí generace, není v rozporu s tím, že navrhuje takový rozpočet, který během 10 let zvedne dluh USA o 7 bilionů dolarů (podle některých odhadů až o 9,3 bilionů). Obama tuto nepříjemnou otázku odbyl mimo jiné i tím, že na dluh zadělali republikáni před ním, což je sice pravda (a navíc ekonomika na celém světě je v útlumu), ale je to jeden z případů, kdy obamovská růžová budoucnost dostává trhliny.

Úplně nakonec je ale třeba říct - nenechme se zmást oblíbeností. Rekord v oblíbenosti amerických prezidentů (měří se od F. D. Roosevelta) drží George Walker Bush se svými 90% z podzimu roku 2001. A kam to dotáhl? Opět na rekord, ale tentokrát v nejnižší oblíbenosti (22%) z roku 2008, kterou drží spolu s Harry Trumanem. Harry Truman byl odsuzován stejně jako Bush junior, ale historie ho nyní hodnotí zase spíše kladně, ne-li ho přímo oslavuje jako velkého a nekompromisního bojovníka s komunismem. Čert se vyznej v amerických prezidentech.

 

Zdroje: suntimes.com, tyden.cz, realclearpolitics.com, youtube.com, gallup.com, PhDr. Věra Kotábová, doc. PhDr. Pavel Barša M.A. PhD.... ad.

Obrázek: wired.com

 

P.S. Toto není snaha o tematickou konkurenci Danielu Deylovi, to je čistá náhoda :-)



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  8.16

Diskuze

Michael Fiala

Blog nejen o globální politice a mezinárodním dění...
b13 22.jpg
Oblíbenost autora: 7.38

O autorovi

Student politologie a mezinárodních vztahů na FSV UK a historie na FF UK.

Kalendář

<<   prosinec 2017

PoÚtStČtSoNe
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031

zapati.JPG