zahlavi.GIF

Global Politics

TÝDEN.CZ

18. 10. 2017
Rubrika: O filmu

Vítejte v pekle!

Autor: Michael Fiala

18.03.2009 00:30

Tomuto filmu byla v médiích věnována velká pozornost a autor tohoto blogu se na něj šel podívat na doporučení své přítelkyně. Po zhlédnutí dokumentu musel konstatovat spolu s režisérkou, že jde „o větší horor než jsme čekali“.


Film je natočen málo kvalitními kamerami (jelikož lepší a větší přes hranice nedostanete), které sledují osudy jednoho českého zájezdu. Dokument dostal zatím od diváků na stránkách Česko-Slovenské filmové databáze (CSFD) slabé hodnocení 58%, ale to není směrodatné. Film není určen milovníkům hollywoodských filmů, ale ani nekritickým stalinistům. Jak jinak si totiž vysvětlit výkřiky a komentáře některých o tom, že film je pouhou propagandou.


Už samotný fakt, že se do země jakou je KLDR dělají „klasické“ turistické zájezdy, je překvapující. Šlo ale údajně teprve o druhý zájezd z ČR od roku 1989 a cena tomu také odpovídá. Těžko říct, co k takovým krokům severokorejskou stranu vede, jestli snaha ukázat světu svoji otevřenost či se jedná ryze o ekonomické pohnutky. Tak či onak, zájezd dává možnost slabě náhlednout pod pokličku nejstrašnějšího režimu, který na světě existuje. Turisté mají pečlivě připravený program a trasu, ze které se nemohou hnout ani na krok. Přesto všechno lze celkem jednoduše číst mezi řádky, jelikož tato chudá země si není ani schopná hrát na nějakého Potěmkina, byť se o to snaží. O to více je zarážející až neskutečná naivnost a hloupost některých aktérů a účastníků zájezdu, kteří skáčou celkem snadno na lep severokorejským hostitelům.


Zatímco pár jedinců velmi dobře chápe, co se kolem nich děje a v jakém státě se ocitli, jiní se zdají být překvapeni tím, že dostali na hotelu tolik jídla a zpochybňují tak možnost hladomoru v zemi. Laxní kontrola na hranicích je přesvědčuje o „uvolňování šroubů“ komunistického režimu a obludné pečlivě připravené představení malých dětí v divadle kvitují s nadšením. Vypadají, jako kdyby jim bylo jedno, zdali jsou v Chorvatsku nebo jinde na zájezdu. Důležité je se bavit a přinést domů pár fotek. Vnímavější část turistů však trpí úzkostí z toho, co vidí.


Ohromné lány polí kam až oko dohlédne (žádný les či něco podobného), mnohaproudé silnice, po kterých nikdo nejezdí, šedé hlavní město Pchjongjang. Ano, šedá barva a obecně depresivní šeď, která sálá ze všecho a ze všech. To je první asociace, která mě napadne při myšlence na KLDR. Záběry dokumentu mě pouze utvrzují v tom, že se této asociace jen tak nezbavím. Severokorejská metropole se hemží tmavými postavami bez emocí sem a tam. Křižují buď pěšky, nebo na kole chodníky města. Aut je pramálo a tím, že jsou vidět spíše jen luxusní vozy, je patrné, že patří asi nějakým vysloužilým soudruhům. Panelové domy, tuny asfaltu a betonu, ohromné bulváry, patetické sochy a pomníky a jako vrchol ohromný nedostavěný hotel ve tvaru pyramidy, který ční nad městem jako hrůzný pokus o parodii babylonské věže, která díky nedostatku peněz již několik let chátrá. Pro představu, kdyby byl hotel dostavěný, byl by největším na světě. Takhle vypadá Orwellův 1984 v praxi.


A to není vše. Na každém kroku policista nebo tajný policista, který okamžitě odhání od možného vykročení z vytyčené trasy. Za roh domu se nepodíváte. Průvodci říkají jen to, co musí, navzájem se kontrolují a neprojevují příliš emoce. Na určitých místech vykládají průvodci či vojáci úsměvné propagandistické historky o zlých Spojených státech, které byly poraženy v korejské válce na hlavu a teď pouze škodí a brání spojení obou Korejí. V zemi, kde děti chodí do školy, kde nefunguje elektřina, což je připisováno za vinu také USA a od dětství malým žáčkům takto vštěpováno, už nic nepřekvapí. O tom, že byla KLDR zařazena do „osy zla“, či že se v ČR má stavit radar proti jejím raketám, běžný občan nic neví. Dochází k pár spontánním setkáním se studenty ve škole či dělnicemi na silnici, ale nikdo si není jistý, zdali nejde také o velmi dobře sehrané divadlo pro turisty. Co se zdá být ale jisté divadlo je například elektrické světlo v oknech budov u hotelu (aby na ně bylo vidět), které svítí celou noc a pouze v určitých oknech, stejně jako třeba malé obchůdky na trase, kde si člověk (rozuměj turista) může za eura koupit zmrzlinu.


Další detaily jako povinné klanění se Kim Ir Senovi, zákaz debatování s obyčejnými lidmi, zmíněný zákaz ukročení z vytyčené trasy, propagandistické divadelní představení a podobně pouze poukazují na to, jak moc je tato země izolována a jak moc není v pořádku. S plánovaným vystřelením rakety dlouhého doletu je toto téma ještě více aktuální. Tato země je diktaturou dovedenou do hrůzné dokonalosti a to dokument režisérky Lindy Jablonské ukazuje pouze špičku ledovce. Bohužel naděje, že se něco změní brzy zevnitř je naivní a zásah zvenčí je velmi riskantní, pokud by měl být spojen s vojenskou akcí. KLDR disponuje velmi pravděpodobně jadernými zbraněmi a do vojenského rozpočtu dala podle údajů z roku 2005 5,5 mld USD, což ji řadí na 30. místo na světě. Nastává také otázka co potom, pokud by byl tento režim poražen. Tato otázka zazněla i na besedě, která následovala po tomto filmu. Je totiž myslitelné spojení obou Korejí, o kterém tak zasvěceně propagandisté z KLDR mluví? Tyto země jsou od sebe nyní tak odlišné, že se to zdá téměř nemožné. Stačí se podívat jaké problémy má doteď bývalá NDR. Přesto nestojí tyto problémy vytrpět, pokud by za nimi stála lidská svoboda? Kdo ji však Severokorejcům přinese? Odpovídat na to by bylo jako věštit z křišťálové koule.

zdroje: csfd.cz, en.wikipedia.org

obrázek: wordpress.com 



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  8.78

Diskuze

Michael Fiala

Blog nejen o globální politice a mezinárodním dění...
b13 22.jpg
Oblíbenost autora: 7.38

O autorovi

Student politologie a mezinárodních vztahů na FSV UK a historie na FF UK.

Kalendář

<<   říjen 2017

PoÚtStČtSoNe
      1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
3031     

zapati.JPG