zahlavi.GIF

Global Politics

TÝDEN.CZ

28. 6. 2017
Rubrika: O politice

Nesprávná rovnítka

Autor: Michael Fiala

19.01.2009 15:16

Jsou neonacismus a antifašismus opravdu stejnými extrémy vyskytující se pouze na opačných koncích názorového politického spektra?

Odhlédněme nyní od častého novinářského zmatení pojmů, kdy fašismus, nacismus, neonacismus, extrémní pravice, nacionalismus apod. znamená totéž, stejně jako u pojmů antifa, anarchisté, extrémní levice – také se s těmito výrazy mezi novináři šermuje a nehledá se mezi nimi rozdíl. Úplně mimo realitu je pak považovat hnutí skinheads za hnutí neonacistické. Kdo toto tvrdí, měl by si o historii skinheads něco přečíst a třeba by zjistil nové zajímavé informace. Mnohem horší však je házení neonacismu a antifašismu do stejného pytle s nápisem „extrémismus“, což poté logicky implikuje něco odsouzeníhodného. Jsou obě ideologie v dnešní době stejně nebezpečné? Já si to nemyslím. Chtěl bych uvést důvody proč…

Antifašismus (sám pojem je opět poněkud nepřesný, neboť se vymezuje proti brutální rasistické ideologii národního socialismu, nikoli tolik proti základnímu mussolinovskému pojetí fašismu) je přeci ve své nejčistší podobě naprosto „správným“ názorem či ideologií chcete-li. Člověk vyznávající svobodu a demokratické zásady by měl být antifašistou již z principu, úplně stejně jako třeba antikomunistou. Antifašimus je negací neonacistických myšlenek a stojí zásadně proti. Ostře se vymezuje proti rasismu, xenofobii a netoleranci vůči menšinám. Odmítá zcestné a nebezpečné teorie o rasové nadřazenosti a násilné chování neonacistů. Pokud budu citovat přímo ze stránek antifa.cz, tak se dokonce dozvíme, že „AFA (= Antifašistická akce – pozn. autora) je otevřená každému, kdo se chce aktivně podílet na boji proti fašismu, nacismu a bolševismu ve všech jeho podobách a to i v době, kdy je antifašimus často posuzován jako extremismus (…) AFA usiluje o spojení všech lidí, kteří souhlasí s tím, že křivda na jednom je křivda na všech.“ Takže ani boj proti bolševismu není radikálním antifašistům cizí a hesla, které zastávají, jsou ve své podstatě „humánního“ charakteru.

Na druhé straně neonacismus, který se otevřeně hlásí k odkazům nacionálního socialismu první poloviny 20. století, humánním rozhodně není. Lidumilná není ani neonacistická teorie, ani praxe. Neonacisté nejsou nebezpeční pouze kvůli svému rasismu, ale také kvůli svému agresivnímu chování, které může být a je ve skutečnosti zaměřeno vůči veškeré odlišnosti. Neonacističtí frustrovaní jedinci neváhají na ulici napadnout člověka s jiným názorem, jinou barvou pleti, jiným oblečením (zvláště ohrožená je pak mládež oblékaná dle subkultury, ke které se hlásí), jinou sexuální orientací, jiným účesem, jiným hudebním vkusem… takhle bychom mohli pokračovat de facto do nekonečna. Nejsmutnějším faktem pak zůstává, že se neonacisté začínají silně politicky angažovat a svojí nenávistnou rétorikou získávají hlasy, když je pod svá křídla přijímá Dělnická strana. Slova předsedy DS Tomáše Vandase o politické korektnosti, která označuje všechny nepříjemné názory automaticky za neonacistické, jsou ubohá a směšná.

Ve chvílích, kdy není demokratický systém schopen sám se s neonacisty vypořádat, nastupuje na řadu antifa, které dnešní situace není lhostejná. V jejích řadách najdeme také mnoho tentokrát ultralevicových jedinců či radikálních anarchosyndikalistů, kteří nemají s demokracií prakticky nic společného. Ale odsoudit antifu jako extremistickou levicovou skupinu by bylo tou největší chybou a hrubou simplifikací celého problému. Srovnávat anarchismus a antifašismus je omyl, kterého se nesmíme dopustit, když už se ho dopouštějí masmédia. Antifa je svérázným hnutím, které trpí silnými antipatiemi k policii, je ale možné se tomu divit, když policie sama proti neonacismu nedělá dost, na demonstracích šikanuje antifašisty se slovy „kvůli tobě tady děláme přesčasy“ a navíc je sama podobně jako armáda neonacisty prolezlá? Avšak odsoudit policii jako celek také není správné. Ta se snaží zabránit násilí, a proto se často jeví jako ochranka neonacistů, kteří vzhledem ke své početní nevýhodě mohou být za takovou ochranu jenom rádi.

Interpretovat střety antifašistů a neonacistů jako střet dvou zel je podle mě nesprávné. Námitky ohledně ultralevicovosti a extremističnosti antify bych rád vyvrátil otázkou, zdali všichni ti mladí lidé, maminky s kočárky, důchodci (kteří zažili druhou světovou válku a nebezpečí nacismu znají velmi dobře), židovská obec, Somálci a další ze všech vrstev obyvatelstva, kteří svojí přítomností na demonstracích či jinak podporují toto hnutí, jsou také ultralevicoví radikálové? Sám autor blogu se hlásí spíše k liberálně konzervativním hodnotám.

Násilí je vždycky špatné, ale antifě nezbývá jiných alternativ. Copak se dají neonacisté přesvědčit nějakými argumenty? Pokud už se dostali tak daleko a přiznávají existenci holocaustu, jsou za něj rádi. Výročí křištálové noci v listopadu 2007 budiž krásným dokladem toho, jak se neonacistická scéna zalekla poté, co se vzedmula obrovská vlna občanského odporu, která v kombinaci s policií a ráznou akcí antifašistů zahnala nacisty na ústup. Zaregistroval snad někdo nějaké podobně drzé gesto z řad neonacistů v roce 2008? Do ulic pražských vyšlo pár jedinců. Rozdíl mezi neonacisty a antifou dokládá také kauza Janov. Zatímco antifašisté uskutečnili 13. prosince poklidnou masovou demonstraci pod heslem „proti sociálnímu vyloučení“, neonacisté a DS se několikrát pokusili vyvolat v ulicích Janova pouliční válku, kterou média opět často prezentovala jako boj, ke kterému se hlásí i normální obyvatelé. Pokud je ale normálním Čechem konformní průměrný člověk, hýřící rasismem, je to k zamyšlení.

Tento článek vznikl 19. 1. přesně rok poté, co byl v Příbrami zabit rukou neonacisty antifašista Jan Kučera. Vzpomeňme si kolik se od té doby událo jiných násilných útoků neonacistů. O mnohých se v médiích ani nepíše, ale nebezpečí neustále roste. Stačí se podívat do sousední bývalé NDR, Ruska či jinam. Útoky nacistů nechávají za sebou nevinné mrtvé, to je nejpodstatnější. Antifašismus není zločin, neonacismus ano.

Obrázek: profile.myspace.com

Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  8.64

Diskuze

Michael Fiala

Blog nejen o globální politice a mezinárodním dění...
b13 22.jpg
Oblíbenost autora: 7.38

O autorovi

Student politologie a mezinárodních vztahů na FSV UK a historie na FF UK.

Kalendář

<<   červen 2017

PoÚtStČtSoNe
   1234
567891011
12131415161718
19202122232425
2627282930  

zapati.JPG